Suchá Loz

Suchá Loz je prvně připomínána ve falzu zakládací listiny vizovického kláštera z roku 1261. Poté se připomíná jako součást statku Strání kdy se v 15. století stala společně s Bánovem a okolními vesnicemi součástí uherskobrodského panství. Historie Suché Lozi se ve skutečnosti mnoho nelišila od historie obcí okolních. Stejně tak šla z ruky do ruky mezi bohatými vlastníky, stejně tak tu lidé na moravskko - uherské hranici bojovali s nouzí a stejně tak trpěli vojenskými vpády v letech 1638, 1663, 1704 a 1705. Na paměť těchto událostí stojí dodnes v obci i okolí řada drobných sakrálních památek.

Nad obcí se vyjímá silueta štíhlé a vysoké věže kostela sv. Ludmily. Je to úplně nový, velký, elegantní a moderní kostel se srubovou chrámovou lodí, na jehož stavbu Sucholozané z velké části přispěli sami, penězi a prací. Kostel stojí v centru obce, téměř rozkročen nad říčkou Bystřicí a místní jsou na něj velmi hrdí.

Domácí jsou pyšní i na své tradiční svátky a slavnosti, které jsou odrazem místní víry a kultury. K nim patří především pouť ke sv. Rochu a hody k vysvěcení kostela sv. Ludmily. Sucholožské hody jsou z těch, které se snaží spojit ducha doby dnešní s dobou minulou a patří k pilírům národopisných tradic nejen Východního Slovácka. Sucholožskou specialitou je Kateřinská zábava s právem žen a bojem ,,o botu", neboli sucholožská Kača. Právo žen v tomto případě znamená celovečerní dámskou volenku.

V okolí Suché Lozi je řada krásných přírodních lokalit, zejména na úbočí Studeného vrchu (646 m. n. m.) a také přirozený vývět léčivé lithiové kyselky zvané Loza, lidově Slatina.